Když kočka nesnáší přepravku
Ale co si počít v případě, že má vaše kočka klaustrofobii? Riskovat, že jemné kočičí nervy pocucháte dvojím stresovým zážitkem - jízdou v autě, navíc v uzavřeném prostoru, není rozumné. Každý kočičí znalec ví, jak dlouho a složitě se vystresované zvíře vrací do normálu.
Pro tyto případy naštěstí existuje přepravní varianta, která kočku neuvězní do stísněných prostor, ale přesto zajistí její (i vaše) bezpečí při jízdě autem.
Výhody bezpečnostního pásu pro kočky
Bezpečnostní pás pro kočky je obdobou běžného tříbodového pásu. Je snadno nastavitelný, manipulace s ním je velmi jednoduchá. A především - kočka připoutaná tímto pásem je nejen v bezpečí, ale může tak absolvovat celkem pohodlnou jízdu. Kočka je pásem připoutaná tak, že se nemůže vyvlíknout, přitom má určitou možnost pohybu.
Bezpečnostní kočičí pásy existují ve více variantách a velikostech, některé slouží zároveň jako vodítko pro kočku.
Máte-li doma kočku klaustrofobika a často cestujete, je pro vás bezpečnostní pás pro kočky ideálním řešením.
Bezpečnostní pás nechrání ve vozidle jen kočičky, ale také nás. Je to jeden z nejdůležitějších aspektů při řešení důsledku dopravní nehody. V těchto chvílích je důležité myslet na všechno. Proto další nezbytností je naše havarijní pojištění. V momentě škody způsobené na automobilu získáme finanční kompenzaci a díky širokému spektru bonusů i mnoho výhod a služeb, které v takto nemilých situacích zkrátka bodnou!
Autorka: Dominika Škamlová
__________________________________________________
Životní prostor kočky
Ještě před příchodem kočky domů bychom měli pečlivě zvážit, jaký životní prostor v naší domácnosti bude určen pouze jí. Je to důležité z hlediska vhodného výběru misky, pelíšku, klozetu. Možná jste si teď řekli, že je to zbytečné a kočka si svůj prostor vybere sama. Do jisté míry je to pravda, ale i nezávislost kočky musí mít své hranice. Místo vhodné pro krmení a klozet by měl určit majitel.
Nač je třeba myslet:
- Kočka vyžaduje při vykonávání své potřeby soukromí!
- Při zahrabávání trusu dokáže být kočka poměrně hlučná
- I z té nejdokonalejší toalety pronikne občas zápach
- Použité stelivo se Vám musí pohodlně vynášet
- I při výběru zavřené toalety kočka nepatrné množství steliva vynese ven
- Kočka musí mít za všech okolností na WC přístup!
Místo pro toaletu
Zvažte výše popsaná kritéria a v klidu si projděte byt. Všechny vhodné prostory, které váš byt nabízí, si pečlivě vyměřte. Věřte, že se budete cítit dosti zoufale s toaletou v ruce, která ne a ne nikam zapadnout. Nabídka je opravdu široká ať již po stránce typové, tak rozměrové. Vhodným místem je koupelna, záchod, méně frekventovaná chodba, prostor pod schody, předsíň, ale třeba i garáž. Každému z nás dovolují prostorové možnosti a životní styl něco jiného. I v případě, že jste donuceni ke kompromisu, snažte se vyhnout kuchyni či obýváku, jde o nejméně vhodná místa jak pro kočku, tak pro vás.
Vhodný typ kočičího záchodu
Vše máme vyměřeno a učinili jsme si základní představu o umístění. Je čas pustit se do výběru. Toalety se dělí na otevřené a uzavřené. Při výběru sledujeme rozměr, kvalitu zpracování, způsob vylisování (různé žlábky se později zanášejí a špatně čistí), případně techniku otevírání. Otevřený typ může představovat jakákoli bedýnka s vyšším okrajem (cca 9cm). Na některé lze dokoupit ochranný okraj navyšující stávající výšku o dalších 5 cm a omezující rozptyl steliva. Uzavřené toalety jsou nabízeny v mnoha variantách a jsou vhodné zejména pro kočky úzkostlivě vyžadující soukromí. Některé typy mají filtr eliminující pachy nebo „předsíňku" v níž si kočka očistí své tlapky. Při koupi se pečlivě zaměřte na mechanizmus otevírání!! Vhodná kombinace materiálů je plast s kovem.
Otevřený typ
+ široká nabídka rozměrů, lze zakoupit i model do rohu
+ snadná údržba
+ pořizovací cena
+ celková váha
- pach déle odeznívá
- bez ochranného lemu je stelivo snadno vyhozeno
Nejvhodnější umístění je koupelna, záchod, předsíň apod.
Zavřený typ
+ soukromí kočky
+ eliminace pachů při vyprázdnění
- vyšší pořizovací cena
- celková robustnost, větší rozměry
- nutnost rozebrání při úklidu
- občas komplikované rozebírání náchylné na poruchu
Nejvhodnější umístění je chodba, předsíň a další i méně soukromé prostory.
Materiál určuje kvalitu
Plast má v nabídce jednoznačně prim a není tomu náhodou. Je relativně odolný, lehký a levný. Nenechte se zmást a neorientujte se pouze podle ceny! Plasty mají širokou škálu pevnosti a pružnosti, kterou není od věci otestovat přímo v obchodě. Dno ani stěny klozetu by se neměly prohýbat, pozor na různé drobné prasklinky a nálitky z forem - nejčastěji ve středu.
Kov je v nabídce zastoupen mnohem méně a je nejčastěji kombinován s plastem. Je zárukou dlouhé životnosti, odolnosti a stálého vzhledu. Kvalita zpracování zde musí být velmi dobrá, nejsou přípustné žádné ostré hrany a nerovnost.
Estetické vychytávky v podobě kombinace plastu a proutí, látky, nebo dřeva jsou v tomto případě nežádoucí a to i v případě, že plní pouze estetické hledisko. Údržba je daleko složitější a celková životnost se snižuje.
Lopatka ke kočičímu záchodu
I u této poslední součásti kočičí toalety zvažujte umístění. Lopatka musí být vždy po ruce a snadno nadosah. Praktické je vložení ke štětce na záchod nebo přichycení na omyvatelnou část zdi.
Autorka: Marcela Mrázková
__________________________________________________
Pelíšek
Nejdůležitější je vytyčit kočce místo v bytě, kde bude její postel umístěna. Nejvhodnější je nějaký roh místnosti proto, aby byla „chráněna" ze dvou stran. Pocit, kdy jsou chráněna záda proti nepříteli, podvědomě chceme mít i my lidé, a proto neradi sedíme například u stolu se zády do místnosti. Když vybereme místo, kde bude kočičí postel umístěna, je důležité také pořídit nějakou podložku na zem. Kočka musí mít něco pod sebou, aby neležela na holé zemi, kde by mohla v chladných dnech nastydnout nebo ofouknout průvanem pod dveřmi. Základem může být i obyčejná deka. V dnešní době je však cenově dostupný i klasický pelíšek.
Existuje spousta druhů pelíšků, které se vaší kočce dají pořídit jako postel. Nejtradičnější je klasický otevřený pelíšek, který může mít různý tvar od kulatého přes oválný až po hranatý. Na trhu je celé spektrum barev, ale i netradičních tvarů. Podle originality se odvozuje také cena výrobku, která se pohybuje od 300 korun a může vyšplhat i ke 2000 korunám za kus.
Pro větší soukromí, teplo a klid je dobrým typem boudička, plyšové iglú nebo kukaň. Druhů je na trhu nepřeberné množství v různých barevných, tvarových a stylových provedeních. Kukaň bych přirovnala k hlubokému kočárku. Je to pelíšek, který je na půl zastřešený, jeho cena se pohybuje okolo 500 korun a výš. Plyšové iglú, tvar je zřejmý a cena je okolo 600 korun. Boudička je asi nejoblíbenější typ, který je rozmanitý a není vázaný jediným tvarem narozdíl od iglú. Cenově se pohybuje od 600 korun a výš a má nejrůznější tvarová provedení.
Nejmodernější jsou boudičky, které lze předělat na pohovku nebo speciální křesla pro kočky, která se stylově hodí do vašeho obývacího pokoje. Cenově jsou náročnější, pohybují se okolo 1000 korun.
Spodní část pelíšku bývá potažena protiskluzovým nylonem a vnitřek pelíšku, na kterém kočka leží, by měl být vyndavací. To je důležité kvůli přeprání podložky, která se zašpiní více než celá bouda a proto by se měla přeprat častěji. Při nákupu si na tyto dvě věci dávejte pozor a upřednostňujte je.
Další variantou pro odpočinek kočky můžou být tzv. škrabadla a odpočívadla, která jsou v několika tvarových formách. Nejobyčejnější je podložka, další známou variantou může být sloupek ke škrábání, na jehož vrcholku je odpočívadlo ke spaní. Tato varianta má různá velikostní provedení, záleží na prostoru v bytě, který kočce vytyčíte. Existují ještě závěsná odpočívadla, která se upevňují na radiátor a jsou potažena plyšem, protože kočka má ráda teplá a měkká místa. Ceny těchto výrobků jsou velmi různé, odvíjí se od velikosti, ale také od stylovosti a netradičnosti. Cena je od 250 korun za škrabací podložku, přes závěsné odpočívadlo, jehož cena se pohybuje okolo 350 korun až k různým škrabacím věžím a prolézačkám, jejichž cena se může vyšplhat až k 3000 korunám.
Autorka: Jana Šťastná
__________________________________________________
Misky..
Každá kočka musí mít svou vlastní misku, kterou umísťujeme nejlépe na stejné a hlavně klidné místo. V dnešní době, kdy do kočičího jídelníčku patří i suchá strava, tedy granule, je nutné mít misky dvě, jednu misku na krmivo a druhou na vodu. Vodu by měla mít kočka každopádně k dispozici neustále, obzvlášť v letních měsících. V prodeji jsou i misky zdvojené, které ovšem nejsou moc praktické.
Misky dostaneme v běžných chovatelských potřebách a záleží na nás, jakou si vybereme. Trh nabízí několik druhů, tvarů a barev. Nepoužíváme talířky nebo jiné nádobí, které vyřadíme z domácnosti, ale stabilní a mělké misky, dobře omyvatelné, ať už keramické, z umělé hmoty nebo z nerezu.
Pokud máme kočku pouze jednu, nevidím v krmení problém. Kočka je na svoji misku zvyklá, při krmení ví, že pamlsky jsou pouze její a nemusí se s nikým dělit. Problém může nastat při větším počtu koček. I když - kočka je tvor nedůvěřivý - co se týče krmiva. Dle vlastní zkušenosti vím, že psa lze naučit, že musí žrát pouze ze svojí misky a ty ostatní jsou jeho kamarádů nebo kamarádek. Ale u koček je to jiné. Nemohu posoudit, zda jsem dobrá či špatná chovatelka, ale i když jim stále připomínám, která je jejich miska, nakonec stejně dojde k tomu, že každá z našich čtyř koček postupně vystřídá všechny misky a na „vlastní kůži" se přesvědčí, zda ta druhá nemá něco lepšího. Samozřejmě nevynechají ani misku psa, který je naštěstí dost ohleduplný. Pokud by kočky neměly každá svoji misku, docházelo by k potyčkám a boji o „svoji kořist". I tak je mnohdy krmení doprovázeno výhružnými preventivními zvuky, které by mohly soupeřit se zvuky lvů nebo tygrů a které upozorňují na vlastnictví obsahu misky. Dle toho můžete zjistit, co jim chutná a o co se s radostí rozdělí.
Jak jsem již uvedla, je nutné, aby každá kočka měla svoji vlastní misku. Protože chovatel své miláčky zná, dokáže posoudit, zda se mohou krmit dohromady. Může dojít k situaci, že ten silnější a rychlejší odstrčí svou spoluobyvatelku a ta zůstane hladová. Proto určitě doporučuji jejich krmení hlídat. Ten největší jedlík ostatně nakonec zkontroluje všechny misky, zda tam nezůstal nějaký zbytek. Někdy je krmení našich miláčků zábavnější než seriál, který nabízí televize.
Společná dovolená se svým čtyřnohým kamarádem, je v dnešní době dost častým obrázkem. I tady vedle přepravky, krmiva a oblíbené hračky, se doporučuje vzít kočce svou vlastní, domácí misku. Má větší pocit klidu a pocitu kousku svého světa.
Myslím, že není nutno zdůrazňovat, že je potřeba udržovat misky čisté a po každém krmení misku vymýt. I v případě, že má kočka krmivo k dispozici celý den - to se hlavně doporučuje u starých koček, které přijímají potravu v menších dávkách, ale častěji, nezapomínáme rovněž na její čistotu.
Tak jako my máme oblíbené své hrníčky na čaj nebo kávu, tak mají vlastní misky pro kočky stejný význam, který my musíme respektovat. A vůbec se nemusíme stydět za to, že třeba v předsíni stojí vedle sebe několik hezky uspořádaných kočičích misek. Správný chovatel to vždy pochopí.
Autorka: Iveta Hrušková
__________________________________________________
Obojek
Pokud pominu všechno pro a proti používání obojků u koček, domnívám se, že pořídit kočce obojek s rolničkou je od chovatele dokonalý nerozum a také necitelnost vůči svému čtyřnohému kamarádovi. Nějak si nedokáži představit, že kočka při každém kroku a pohybu „zvoní" a při jejím citlivém sluchu je to pěkný nápor na nervy. To by snad vydržel jen starý a hluchý kocour, který je již naprosto apatický k celému světu. Pokud bych to udělala našim čtyřem kočkám, asi bych musela zbytku rodiny pořídit sluchátka a zcela určitě bych tím ztratila svoje čtyřnohé kamarády. A že se kočky dokáží urazit, to ví každý chovatel. Ale to je jen můj názor a výrobci, kteří přišli na trh s tímto „nápadem" mají asi jinou zkušenost nebo je také možné, že kočka nikdy nebyla součástí jejich domácnosti. Brát rolničky jako rušičku při lovu myší nebo ptáků? Tím potlačujeme základní pudy kočky jako lovce, protože zde přestane platit - plížit se nebo jít tiše jako kočka.
V dnešní době, kdy kupujeme oblečení a jiné doplňky pro psy, chceme i kočkám dopřát nějakou tu parádu. A ta paráda představuje obojky v různých barvách a z různých materiálů. Než ale obojek pořídíme, měli bychom si uvědomit denní režim naší kočky. Pokud máme jen pokojovou kočku, která se dívá ven jen přes sklo, popřípadě ji máme naučenou chodit ven v postroji, neskýtá nošení obojku takové nebezpečí jako u koček s volným pohybem venku. Ale i u pokojových koček bych raději zvolila obojek s bezpečnostním zapínáním, který se při zachycení rozepne, nebo obojek s gumičkou, ze kterého se může kočka vyvléknout. Na obojek učíme kočku již od kotěte, naučí se i starší kočka. Pokud obojek nebude chtít, bude se snažit za každou cenu obojku zbavit. Tady bych asi „nelámala nic přes koleno" a obojek bych oželela. Vždyť kočka je krásná i bez obojku.
Zcela jistě bych se však pozastavila u nošení obojků u koček s volným pohybem venku. Kočky milují volnost, neustále něco zkoumají, šplhají po stromech a i ti největší lenoši se denně protáhnou nějakou skulinou. A tu hrozí nebezpečí, v případě, že nepoužíváme obojky s bezpečnostním zapínáním, že se obojek zahákne a kočka zůstane někde viset. Mnozí z vás se pousmějí, že to není možné a věřte, že já se usmívala do té doby, než náš kocour takto zůstal viset a přišel domů bez obojku, ale zato s velkými podlitinami. Tímto vlastně skončila má zkušenost s obojky. K tomu musím ještě dodat, že jsem nejdříve vyzkoušela obojek s bezpečnostním zapínáním, ale ten kocourovi vydržel jen půl dne a jelikož jeho revír je dost velký, tak bylo nemyslitelné chodit po sousedech a prohledávat jejich dvory.
Nedokáži posoudit, zda zamezí používání obojků s reflexními nášivkami sražení kočky autem ve večerních hodinách. Pokud bude majitel kočky klidný, že udělal pro bezpečí kočky vše, potom není námitek, je to jeho rozhodnutí a jeho zodpovědnost vůči zvířeti.
V případě, že chcete obojkem s vaší adresou zabránit ztrátě kočky, dle mého názoru je mnohem účinnější čipování koček, které provádí veterinář a čip má kočka po celý život.
Tímto článkem nechci v žádném případě zavrhnout používání obojků pro kočky. Každý chovatel musí posoudit sám, zda je obojek pro jeho kočku, pro její způsob života vhodný, či nikoli. Na závěr ale musím zase ze zkušenosti s naším již zmiňovaným kocourem podotknout, že tak jako vy ho z dálky poznáte podle obojku, tak ho poznají i vaši okolní sousedé. Takže než „vypustíte" kocoura s obojkem do terénu, tak mu nejdříve vysvětlete, že soused si udělá výlov rybníčku sám a sousedka nepřichystala čerstvě upečené buchty pro něj, ale jen je dala na balkón vychladit.
Autorka: Iveta Hrušková
