Jak manipulovat s kočkou

Česání kočky

Krátkosrsté kočky se o svůj kožíšek postarají samy, a pokud nechodíte na výstavy, nemusíte je česáním vyrušovat. Kočky s polodlouhou a dlouhou srstí je dobré navyknout na česání už od koťátka. Budou se vzpouzet, ale buďte trpěliví a důslední a nedejte se odbýt zoufalým mňoukáním, leda byste chtěli mít doma chodící kouli slepené srsti. (Polodlouhou srst si kočka dlouho dokáže opečovávat sama, takže se zdá, že není třeba ji česat, ale ve starším věku už to nestíhá a je dobré, když je na česání zvyklá.)

Přepravka pro kočky

Některá kočička snad umí na požádání vlézt do přepravky sama. Já takovou neznám. Osvědčilo se mi vzít kočičku za kůži na krku, což ji znehybní (reflex z dětství, kdy kočka takovýmto způsobem koťata přenáší). Stačí pak přepravku mírně naklonit a kočičku opatrně spustit zadníma nohama napřed. Pokud to zkusíte hlavou napřed, zapře se předními tlapkami a nikdy ji dovnitř nedostanete.

Postroj na kočky

Pokud víte, že budete chtít kočku venčit v postroji, je nutné ji na něj navyknout od kotěte. Starší kočka bude reagovat špatně. Bude se cítit v pasti a bude apatická nebo se naopak energickým třením o cokoli bude snažit postroje zbavit.

Jak umýt kočku

To je hodně ošemetná věc u kočky. Znám kočky, které by přepraly regiment vojáků, aby nemusely do vody. Některým voda nevadí, ale pokud vadí, ani návyk snad nepomůže. Jsou dobré dva způsoby. Jednak uchopení za kůži na zátylku, a jednak fixace nohou. Uchopte kočku tak, abyste její záda opřeli o své břicho, přední i zadní nohy chyťte natažené směrem dopředu opatrně ale přitom pevně. Druhá osoba pak může kočku umýt

Domácí ošetření kočky

Zase je základním problémem zabránit kočičce, aby vás ve strachu pokousala nebo poškrábala. Kočky se často bojí sprejů. Možná jim jejich syčení připomíná syčení hada, možná něco jiného, ale výsledek je stejný – bude se zuřivě bránit. Takže volte fixaci podle toho, co potřebujete kočičce aplikovat nebo zkontrolovat. Při prohlížení břicha (nebo aplikaci antiparazitik, které je nutno nastříkat na celou plochu srsti) bude jeden člověk držet kočičku zády k sobě s fixovanýma nohama a druhý pomocník může kontrolovat případně aplikovat. Při prohlídce zad a ostatních částí těla je dobré kočku přemluvit k normálnímu lehu na břiše a pak ji na lopatkách a v kříži přitlačit k podložce. V této poloze lze i pohodlně aplikovat antiparazitika kapaná mezi lopatky (jen ruku z lopatek trochu posunete). Hlavě při sprejování pozor na oči a čumáček!!!

Kočka u veterináře

Pro prohlídku u veterináře lze použít fixace uvedené v předchozích bodech, případně vám lékař sám řekne, co přesně máte udělat. Hlavně pomozte kočičce tím, že sami budete klidní a přesvědčení, že jste s ní u odborníka a proto, aby jí pomohl. O dost ji to zklidní. Je dobré vzít kočičku v přepravce, protože i jindy klidné zvíře může pod dojmem lékařské ordinace jednat nečekaně a mohla by zranit sebe nebo ostatní v čekárně.

 

Autorka: Helena Cuhrová

__________________________________________________

Jak změřit teplotu kočky

Tělesnou teplotu Vašeho zvířete je lepší měřit doma. Jednak se zvíře necítí ve svém domácím prostředí nijak výrazně stresováno (právě naopak: je prokázáno, že stres způsobený převozem do veterinární ordinace dokáže teplotu dokonce ještě zvýšit) a také se jedná o poměrně jednoduchý proces, který hravě zvládne každý majitel kočky.

 

Teplota se měří obyčejným lékařským teploměrem v konečníku kočky (jedná se o tzv. rektální způsob měření teploty). Doporučuje se lehce potřít hrot teploměru např. mastí, stolním olejem, obyčejným sádlem, máslem či jiným tukem. Podržte kočku pevně ve stoje, a to nejlépe na vyvýšeném stole, kde se Vám bude dobře pracovat. U temperamentních zvířat je nutná asistence další osoby, která zvíře drží a uklidňuje vyrovnaným hlasem, hlazením nebo drbáním. Hrot teploměru se poté zasune maximálně 2,5 cm do konečníku zvířete. Pokud kočka klade odpor a reflexivně svírá svěrače, je třeba chvilku počkat a rozhodně nepoužívat hrubou sílu. Teploměr se do konečníku aplikuje citlivě šroubovitým pohybem. Je také vhodné po celou dobu procesu přidržovat ocas kočky, aby nedošlo k poranění pacienta či rozbití teploměru. Kočka musí po dobu měření zůstat na místě a být ve stoje. Rtuťový teploměr změří teplotu přibližně po 2 minutách a dnešní elektronické teploměry na konec měření upozorní pípnutím. Po vyjmutí teploměr otřete vatou či jiným čisticím prostředkem (ne však horkou vodou!) a přečtěte výslednou tělesnou teplotu.

 

Existují také speciální teploměry, které měří teplotu v zevním zvukovodu. Teplota v uchu kočky se pak pohybuje mezi 37,8 a 39,4 stupni Celsia. Nejběžnějším způsobem však zůstává výše popsané měření teploty kočky z konečníku. Stejně tak měření teploty „v podpaždí“ je u koček nemožné a naprosto nesměrodatné. Také „babské rady“ jako např. teplé uši kočky nebo suchý nos rozhodně nemusí znamenat horečku a nemocné zvíře.

Kdy je teplota kočky zvýšená

Pokud má Vaše kočka horečku, bez prodlení kontaktujte veterinárního lékaře. Jak ale poznáme, že je teplota opravdu zvýšená? Normální fyziologická teplota zdravé kočky v běžném prostředí se pohybuje mezi 37,5 až 39,5 stupni Celsia. Zde však pozor – malé odchylky tělesné teploty mohou způsobit i jiné aspekty než onemocnění: zajímavostí je, že orientální a siamské kočky mívají v některých případech spíše nižší běžnou teplotu těla (cca 38 stupňů) a naopak sfinxové a rexové mají fyziologickou teplotu spíše vyšší (kolem 39 stupňů Celsia). Také koťata mají obecně teplotu spíše vyšší a starší kočky poněkud nižší. Stejně tak platí, že teplota měřená odpoledne je o něco málo vyšší než teplota měřená ráno. Lehce zvýšenou teplotu může zapříčinit i velká fyzická zátěž, teplé počasí či přehřáté prostředí. Lehce sníženou teplotu pak může vyvolat chladné počasí či spánek.

 

Pokud Vaše kočka „hoří“ a její teplota přesahuje za běžných podmínek 39,7 stupně, neváhejte kontaktovat veterináře. Taktéž teplota nižší než 36,5 stupně může být závažná a dokazuje, že zvíře není v pořádku a potřebuje lékařskou péči.

 

Autorka: Iveta Šafaříková

__________________________________________________

Kočka a srážka s autem

Asi nehorší noční můra všech majitelů koček je právě to, že náš miláček může skončit pod koly auta. Zabránit tomu lze pouze tak, že kočce zabráníme přístupu na silnici. Jediné možné řešení někdy bývá, že kočka vůbec nesmí ven.

Pokud již ale ke srážce s vozem dojde, je nutné myslet na několik důležitých věcí. Občas se totiž stává, že kočka je jen vyplašená a vystrašená z otřesného zážitku. Žádné vnější poranění nenajdete. I tak je ale nutné navštívit veterináře, abychom se ujistili, že kočka neutrpěla poranění vnitřní. Dokonce i šok může mít pro vaši kočku fatální následky. Vnější poranění pak ošetříme. Rány vyčistíme, ale nikdy je neobvazujte. Zvířeti vše, co má na tělíčku, většinou vadí a stejně to odstraní. Pak je nutné opět vyhledat veterinární pomoc.

Při zraněních vážnějších je nutné vždy vyhledat okamžitě veterinární pomoc.

Když kočka spolkne to, co nemá

I když jste opatrní sebevíc, stane se, že kočka sežere něco, co nemá. Může jí to uvíznout v krku nebo poškodit zažívací systém.

Pokud se kočka začne dusit, je nutné jednat rychle. Pokusíme se nejprve odstranit předmět z krku. Použijeme buď kapesník, nebo pinzetu. Pokud kočka dýchat přestane, je nutné zahájit umělé dýchání podobně, jako je to u lidí, čili z úst do úst. Můžeme zahájit i masáž srdce. I když se nám kočku takto zachránit podaří, je nutné ji opět dovézt co nejrychleji k veterináři.

Zvláště v letních měsících se může stát, že kočka uloví včelu či vosu a dostane žihadlo do tlamičky. I tady hrozí udušení. Postup záchrany je pak stejný.

Pokud uvízne kočce cokoliv v zažívacím traktu a způsobí vnitřní poranění, je těžké toto odhalit. Ale pokud zjistíte, že kočka přestala z vám neznámého důvodu přijímat potravu, špatně se vyprazdňuje a je netečná, může být právě tohle příčina. Pak je nutné udělat rentgen, aby se vaše podezření buď potvrdilo, nebo naopak vyvrátilo.

Otrava u kočky

Další možnost, jak může váš mazlíček přijít k velké úhoně, je právě otrava. A nemusí se vždy jednat jen o zlého souseda, který nemůže kočky vystát. Kočka může pozřít otrávenou myš nebo přímo návnadu na hlodavce. Také požírání některých rostlin může mít pro kočku fatální následky. Buď proto, že jsou jedovaté samy o sobě, nebo jde o pozření rostliny pohnojené. V podobě různých otrav číhá na kočku také mnohé nebezpečí.

Že je kočka otrávená, poznáte na její malátnosti, špatně dýchá a sliznice jsou namodralé. Dále se objevuje nadměrné slinění a dávení. Kočka má nepřítomný pohled. Pokud kočka nepozře látky chemické, které mohou leptat sliznice, je první pomoc možná v podobě vyvolání zvracení. Toho docílíme tak, že osolíme vodu, kterou jí vpravíme do tlamičky pomocí injekční stříkačky, samozřejmě bez injekce. Pak je potřeba ihned vyhledat lékařskou pomoc. Zhruba do dvou hodin je totiž jen vstřebán do těla tak, že zvracení již stejně nepomůže. Navíc, po dvou hodinách po otravě už jsou v ohrožení i důležité orgány.

Kočičí pády

U koček se všeobecně traduje, že dokáže přežít pád i z větší výšky díky tomu, že má schopnost dopadnout na všechny čtyři. Rozhodně to ale neznamená, že je kočka nesmrtelná. Dokonce i pád z malé výšky jí může znamenat závažné zranění. Z výšky větší si může poranit právě končetiny a přivodit i další zranění.

Asi největším nebezpečím pro kočku je balkón. Pokud se vyskytuje kočka v domácnosti, kde má přístup na balkón, měl by být dostatečně zabezpečený. Další možností, jak spadnout, je několik. Kočka vyleze například na strom, kde zapomene na výšku pod sebou a skočí třeba po ptáčkovi. Kočka není zvíře hloupé, a pokud je to nad její možnosti, sama by neskočila. Ale právě její lovecký instinkt může za to, že se prostě zapomene.

Takto zraněnou kočku je nutné opět dovézt co nejrychleji k veterináři. K ošetření po pádu by mělo dojít i v případě, že kočka žádná vnější zranění nevykazuje. Veterinář pak může vyloučit případná zranění vnitřní.

Na naše mazlíčky číhá všude nějaké nebezpečí. Je tedy potřeba se snažit alespoň zabránit tomu, aby k úrazům docházelo. A pokud k němu již dojde, je nutné vědět, jak kočce pomoci.

 

Autorka: Naďa Kučerová

__________________________________________________

Jak začít s čištěním zubů u kočky

Existuje mnoho lidských kartáčků na zuby, ovšem pro malinké koťátko, jsou klasické kartáčky příliš velké a zbytečně traumatizující.

Pokud chcete začít s nácvikem čištění zoubků, doporučuji pořídit si tzv. SOLO kartáček. Jedná se o jednosvazkový speciální kartáček (můžete jej zakoupit v lékárně, případně u Vašeho zubního lékaře či dentální hygienistky). Pro malá koťata je dobrý kartáček TePe (Švédsko). Je optimálně měkký a na trénink ideální, větší kočičky mohou mít kartáček Curaprox 1006 (Švýcarsko). Oba dva kartáčky jsou v ČR běžně dostupné.

Je vhodné kočičku s kartáčkem seznámit, bez toho, abychom se ihned vrhali do tlamičky. Každá kočička má tendenci novou věc očichat a dát ji do tlamičky, za toto ji pochválíme.

Jde vlastně o hru, kdy štětinky kartáčku masírují dásně a očišťují plošky zubů. Až si na toto kočička zvykne (to může trvat i několik dní), poté můžeme přistoupit k vlastnímu čištění.

Ve chvilce kočičí extáze (myslím při hlazení a drbání) začněte s kartáčkem v pusince kočičky pracovat, jemně s kartáčkem pohybujete po ploškách zubů. Bez velkého tlaku, kočička bude tento kartáček přikusovat, což také napomůže k očistě zoubků. Pokud na tento kartáček nanesete speciální pastu pro zvířata (což není podmínečně nutné, já ji nepoužívám, protože nejnutnější je mechanická očista), kočička nejprve tuto pastu olíže a až potom můžete zoubky čistit.

 

Pravidelné očišťování zabrání vzniku často i bolestivých onemocnění v dutině ústní a také zápachu z tlamičky.

Autorka: Petra Krejčířová

__________________________________________________

Jak podat kočce léky

Finty a fígle

Pokud kočičce podáváte tabletu na odčervení, kdy je aplikace jednorázová a není nutné ji tak často opakovat, zcela postačí, zabalíte-li tabletku do nějaké uzeniny. Existují i speciální, dobře tvarovatelné bonbony pro kočky, kam tabletku snadno schováte. Problém ale nastává, pokud musíte tabletky podávat opakovaně. Váš trik vám totiž vydrží jednou, možná dvakrát, po třetí se ale nejspíš setkáte s odmítavou reakcí. Kočka není zvíře hloupé a tohle je jednoduše schopná prokouknout.

 

Mezi chovateli se tedy šíří spousta různých triků, jak vaši kočičku ošálit, aby lék spolkla. Jednou z možností je, že jí násilím otevřete tlamičku a lék strčíte co možná nejdále do krku. Pak tlamičku přidržíte a počkáte na polknutí. Další den už ale půjde o boj, kdo s koho. Je tedy nutné vymyslet zase něco jiného.

 

Kočičku můžete zabalit do ručníku nebo do sáčku, kde jí uzavřete tak, aby jí koukala jen hlava a nemohla vás poškrábat. Jenže, je to opět dost náročný a vyčerpávající úkon, který zabere spoustu času a stojí chovatele i hodně energie. Navíc, i tyhle pomůcky pak musíte dost chytře před kočkou skrývat, protože jakmile něco z toho uvidí, okamžitě jí dojde, proč to máte nachystané.

 

Další možnost je, že tabletku rozpustíte ve vodě a natáhnete do injekční stříkačky a pak opět vpravíte do tlamičky. Ale to můžete učinit i s celou tabletou. Jen tu je malá pravděpodobnost, že se to kočce podaří vyplivnout všechno. Můžete ale takto naplněnou stříkačkou pocákat trochu kožíšek na místě, kam si dosáhne. Nejlépe třeba na tlapky. Kočka je tvor velmi čistotný a reflex jí bude velet si znečištěné místo olízat. Ovšem i tady se můžete setkat s tím, že se vám to povede jenom poprvé. Napodruhé už raději umyjeme kočičku sami, protože si postaví hlavu a jednoduše se odmítne mýt.

 

Podat vaší kočičce opakovaně tabletku je prostě trochu umění a boj zároveň. Musíte počítat s tím, že vás to bude nějaké ty síly a nervy stát.

 

Naprosto stejné je to s aplikací mastí. Tady by si měl chovatel ale nejprve zjistit, zda svému mazlíčkovi nemůže ublížit, a to právě proto, že kočka si namazané místo zcela jistě olíže.

Rozhodně se nevzdávat

Často tento neustálý boj a přetahování s kočkou odradí chovatele od dalšího podávání léků. Někdy zcela postačí, když se kočičce uleví. Jenže třeba při podávání antibiotik je nutné, aby dobrala předepsanou dávku bez ohledu na to, zda po pár lécích vypadá zcela v pořádku. Tuto tendenci mají navíc někdy i lidé. Sotva se cítí lépe, přijdou jim další léky zbytečné. Jenže opak je pravdou. Nemoc se může vrátit právě proto, že není doléčená, a navíc její nástup může mít ještě horší průběh.

Je prostě nutné tento boj zvládnout. Je to přece pro dobro vašeho miláčka.

Asi nejjednodušší způsob je podávání léků pomocí injekce. I když to obnáší několik návštěv u vašeho veterináře a obětování nějakého času, má to svoje výhody. Je proto nutné zvážit, co chcete pro svého miláčka obětovat. Pravda ale je, že ne vždy jsou injekce možné.

Vím, že mi pomůže!

 

Z vlastní zkušenosti vím, že když je kočičce hodně špatně, léčba není tak vysilující. Moje kočička ji přijímala, a to zcela. Ovšem, jakmile se její stav zlepšil, bylo to tu. Boj a přemlouvání.

 

Médii také proběhl příběh o tom, jak si koťátko s ošklivě zraněnou tlapkou přišlo pro ošetření k veterináři zcela samo. Bez ohledu na to, že čekárna byla plná velkých psů, dohopsalo až do ordinace, kde se dožadovalo ošetření. Bylo mu samozřejmě poskytnuto a navíc získalo domov.

 

Kočky prostě mají myšlením k lidem hodně blízko. Zkuste jí tedy trochu přemlouvat a pak odměnit. Zabírá to. I když, pravda, jen do chvíle, kdy se jí znovu nepokusíte nějaký lék dát. Ale je to přece váš miláček, který si péči zaslouží a podávání léků k tomu patří také.

 

Autorka: Naďěžda Kučerová

__________________________________________________

Jak vykoupat kočku